Všechno to začalo povídkou “Poslední kouzelníci”, kterou jsem ve třetí třídě “publikoval” na matčině psacím stroji. Žel, moje tehdejší spolužačka nad příběhem povečeřela a jedinou existující kopii zalila hutnou polévkou, a mezi kousky mrkve se písmenka hledají těžko.

Tato zkušenost mě tak zdrtila, že jsem publikoval svá díla až v pubertě na serveru amatérského literárního umění Písmák. Tam je ostatně dodnes moje raná tvorba a několik básní z vlčích časů.

Před dvěma roky jsem se zúčastnil soutěže Literárních novin se svojí povídkou, která kvůli určitým jazykovým prvkům nebyla vybrána pro soutěž. Chybami se člověk učí.

Toho času jsem posílal svoji povídku do soutěže Kolínského stipendijního a nadačního fondu. Tam jsem se ani neumístil – šrám na srdci byl záhy vykompenzován tím, že moje cestopisná povídka “Jak jsem přežil v Brightonu“ zaujala místo na stránkách almanachu Kolínského stipendijního a nadačního fondu.

Minulé léto jsem soutěžil v čtenářské soutěži časopisu NEI-REPORT s povídkou “Erotika skončila, začalo porno“, která řešila, jak se chlapci v pubertálním věku dostávají k materiálu určenému pro dospělé. V soutěži jsem získal první místo, přičemž bylo zajímavé pozorovat reakce lidí, protože NEI-REPORT „je přece sprostej“. Na mé dotazy, co je na tom sprostého, když to provozují všichni, nikdo nedokázal odpovědět.

V roce 2007 jsem opět posílal povídku do soutěže vyhlášené Stipendijním a nadačním fondem v Kolíně. Získal jsem třetí místo za “Kdyby sochy mohly mluvit, aneb Co se stane, když Kmoch s Komenským dostanou slovo”.

Krátce poté jsem získal blog na stránkách MyEgo.cz proslulého Radka Hulána poté, co si přečetl několik mých prací. Bohužel byl blog pro prodlevy v aktualizacích smazán, ale to už se stává.

V únoru 2008 jsem získal 6. místo v soutěži pořádané Literárními novinami s povídkou “Není všechno zlato…”.

V březnu 2008 spatřil světlo světa “(Ne)Všední život Rudy Nováka” a nutno dodat, že to byl mimořádně bolestivý porod. Kdo by to kdy slyšel, aby chlap rodil bez problémů!